Něco málo o nás
Jmenuji se Lucie a budu pro vás tyto stránky dávat dohromady. Zvířata byla v mém životě vždy samozřejmostí. Mohla jsem domů nosit libovolná zvířátka a nikdy jsem od maminky neslyšela odmítavého slova.... byla jsem opravdu šťastné děcko. A jak jsme se k chovu miniprasátek dostali...???
Prasátka byla na našem dvoře vždy samozřejmostí, přičemž jsme úspěšně chovali vietnamské plemeno. Každoročně jsme odchovávali selata - pro chov i na maso.
Plemeno jsem si vybrali pro jeho klidnou povahu a nenáročnost chovu. Vietnamské plemeno je charakteristické svojí potřebou se pást (zajímavé z ekonomického hlediska), proto jsou tato prasata vhodná na spásání trávy na pozemcích - při tomto způsobu chovu je jejich maso málo tučné.
Vietnamská prasata se dají snadno chočit, ale pro svou velikost a váhu (60-80kg, přičemž můžou vážit i více) se na mazlíky do menších dvorků či bytů příliš nehodí.
S chovem vietnamců jsme před několika lety přestali a ještě dnes je u nás poslední cca 8 let stará prasnice Boženka. A aby jí nebylo smutno, tak jsme jí pořídili minikamarádku prasátko Kačenu. O odchovu selátek jsme vůbec nepřemýšleli. Až nám jednoho dne kamarádka přivezla vykastrovaného kříženého minikanečka Bivoje - prý to byl neplodný jirčák (kryptorchid, tzn. že se mu spustilo jen jedno varle, druhé zůstalo v dutině břišní), vepříka jsme tedy vzali na ustájení k nám, aby dožil pěkný život ve výběhu a společnosti dvou kamarádek. A jaké bylo naše překvapení, když se po půl roce Kačeně začalo kulatit bříško a dne 13.9.2009 se v jejím kutlochu mačkalo sedm selátek (dvě puntíkatá a ostatní černá).....
